Kletě. Když jsme před desíti lety dělali výstavu k půl století skupiny Olympic, byl Pavel Chrastina jedním z nejmilejších hostí na vernisáži (viz přiložené fotografie). A tak jsme si říkali, že pokud příští rok uděláme její remake k šedesátinám, že si zase dáme na štábu skleničku. Nedáme. Pavel Chrastina včera zemřel.

Čím byl Eduard Krečmar českému rock'n'rollovému textu, tím byl Pavel Chrastina beatovému. Jeho kongeniální spojení s Petrem Jandou obohatilo zlatý fond české rockové písničky na několik způsobů. „Já jsem taky zkoušel psát na muziku někoho jiného, ale nikdy, ač jsem to zkusil s kýmkoliv, nikdy z toho nevyšel dobrý text,“ vyprávěl při natáčení pro cyklus Popstory. „Nelíbilo se mně to, vlastně se to nelíbilo nikomu a s nikým se mně nevedlo napsat něco kloudného, než s Petrem Jandou.“

Ale také byl prakticky u všech důležitých událostí českého rockového diluvia. V Poděbradech zakládal s Pete Kaplanem Samuels. Jeho violoncello předělané na baskytaru je ostatně jedním z nejcennějších artefaktů té éry (a jsme rádi, že je u nás). Hrál na slavných rock'n'rollových koncertech v Merkuru, na Jezerce a i na tom mimořádně proslulém na nádraží Praha-střed. Hrál v pořadu Ondráš podotýká, na prvních českých rockových nahrávkách… a jeho odchod od Olympiku na jaře 1969 je považován za konec zlaté éry skupiny. Všechna ta léta zábavně a bez nostalgické usliněnosti glosoval v knize Olympic – Chvíli po ránu a zase spolu, vydané v roce 1994. Někde se po ní podívejte.

Po návratu z emigrace občas hrával s Olympicem, nebo s rock'n'rollovým revivalem Fastbirds.