Pavla Bobka jsme občas vídali na Bělohorské při našich cestách do Kaštanu a z něj. Měl to ostatně na tuto břevnovskou tepnu z rodinné vily kousek.

Z toho povstala myšlenka téhle „sousedské“ výstavy (navíc jsme ho měli myslím dost rádi, a Lexa Guha si s ním dokonce jednou zahrál – nezahrál, což je moc pěkná historka). Jenže než jsme se k ní rozhoupali, Velký Břevnovan odešel cestou všeho těla.

A tak jsme se spojili s rodinou Pavla Bobka, jeho dvorním textařem Vladimírem Poštulkou a dalšími osobami, a společnými silami jsme připravili tuto vzpomínku.